Čím je člověk starší, tím více zážitků z mládí a dětství se mu vybavuje. Vítejte proto zde, ve fragmentech mých osobních jihlavských vzpomínek, které se mi postupně snad podaří zachytit a shromažďovat právě zde. Příjemné čtení přeji!

(tento článek si přečetlo 186 návštěvníků Humoresek)

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Právě, když jsem běžel kolem skupiny velkých thují za hřbitovní kaplí, spatřil jsem v měsíční záři v křoviscích nějaký pohyb...

Právě, když jsem běžel kolem skupiny velkých thují za hřbitovní kaplí, spatřil jsem v měsíční záři v křoviscích nějaký pohyb…

Od malička jsem měl rád hřbitovy. Nejen proto, že jsem jako jeden z mála kluků ochotně a rád ministroval kněžím na pohřbech, kdykoli mi to jen školní rozvrh dovolil. Ale i pro jakousi – pro mě odjakživa uhrančivou – atmosféru pomíjivosti všech lidských bolestí a soužení.

Procházel jsem se někdy, když pohřby skončily, dlouhé hodiny mezi těmi nejvíce zašlými hroby a luštil sotva čitelné nápisy. Jihlava bývala napůl německým městem a tak jsem si s sebou často k pohřbům nosíval i blok, tužku – a v kapse německý slovníček.

Jihlavským hřbitovům jsem se tak trochu vyhýbal jen kolem Dušiček. V davech lidí totiž ten hřbitovní genius loci, jenž mne tak fascinoval, se rozplýval jak pára nad hrncem.

Až jednoho předdušičkového dne mi na jednom pohřbu pan Benda z „pohřebního bratrstva“ (tak jsme jako kluci říkávali trochu jízlivě pensistům, kteří působili na pohřbech za mírný peníz od hřbitovní správy jako nosiči rakví) vyprávěl, že prý o dušičkovém pozdním večeru, přesně 2. listopadu, kdy hřbitov zcela osiří, může odvážný návštěvník mezi hroby spatřit tváře těch, kteří v následujícím roce do příštích Dušiček mají již určeno odejít na věčnost.

A v tu chvíli bylo rozhodnuto: Bylo mi jasné, že letos se na hřbitov na Dušičky večer vypravím a vyzkouším, co je na tom pravdy!

Jeden z kamenných andělů na jihlavském ústředním hřbitově...

Jeden z kamenných andělů na jihlavském ústředním hřbitově…

Nebylo to složité, chodíval jsem ministrovat ke svatému Jakubu na mše svaté v sedm večer a doma dobře věděli, že kolikrát jsem se pak ještě zdržel na faře. Nikdo mne tedy postrádat tu chvilku nebude. A tak ihned po „večerní“ jsem vyrazil na ústřední hřbitov. Byl už zamčený, což právě bylo výsostně žádoucí. Dostal jsem se dovnitř jednou z děr v plotě a byl jsem ihned vtažen do úchvatné dušičkové nálady stovek a stovek lampiček a svíček na zcela už liduprázdném velikém hřbitově.

Tiše jsem se procházel mezi náhrobky a rozhlížel se, zda přece jen někde nezahlédnu nějaké to zjevení či obraz věcí příštích. A tak jsem při tom pátrání po budoucích nebožtících zcela zapomněl na čas a vůbec mi nedošlo, že už nejspíše bylo dávno devět. Až teprve, když z mraků pojednou vykoukl měsíček a zalil hřbitov plný blikajících světýlek svým jasným modrým svitem, svitlo mi, že doma dnes asi bude zle!

Rychle jsem se tedy vydal mezi náhrobky ke své díře v plotě, a právě, když jsem běžel kolem skupiny velkých thují za hřbitovní kaplí, spatřil jsem v měsíční záři v křoviscích nějaký pohyb. Zůstal jsem stát jak přibitý, podíval jsem se pořádně a hle: skutečně tam z houští světélkuje jakási postava!

Pohnul jsem se, že udělám krok blíž – a zjevení se pohnulo rovněž. Zalila mne hrůza, ale zvědavost byla silnější. A tak jsem opět pokročil do houští blíž k tomu přízraku, když tu pojednou vidím, jak se v paprscích Luny odráží ve skle jednoho pomníku jako v zrcadle…

…můj vlastní obrys!

Odychl jsem si. Jenže vzápětí mi došlo, že jsem vlastně tím pádem přece jen někoho o dušičkovém večeru na opuštěném hřbitově viděl: Sám sebe!

A tak jsem už na nic nečekal, rychle prolezl dírou v plotě, skočil do nejbližšího trolejbusu a honem domů.

„Kdes‘ byl takhle do noci? Ty nevíš, kdy se chodí domů?“ ozvalo se ještě na schodech, když už jsem byl skoro u našich dveří a už jsem jasně zahlédl, jak si táta odepíná pásek.

A tak jsem popravdě vysypal vše, co jsem se na hřbitově rozhodl prozkoumat, a také i své zděšení nad vlastním obrazem v odrazu lesklého náhrobku.

Boží dopuštění, které následovalo, popisovat nebudu. Jen si pamatuji, jak otec s řemenem v ruce hlasitě křičel, že si doma vychovali mrakopravce, který se neštítí vymetat po nocích hřbitovy a zde při svých okultních rejdech dychtivě nahlíží do budoucnosti…

Když jsem druhého dne po mši svaté v sakristii toto vše vylíčil našemu panu děkanovi a doznal jsem se mu, že jsem nyní patrně zavržený čarodějník, věštec a hadač, který ke všemu uviděl co, co rozhodně tedy vidět nechtěl, pan děkan mne vzal na faru.

A tam mi začal vyprávět o zlých účincích strachu na lidské podvědomí. Poukázal přitom na případ Lomikara a jím popraveného Koziny, jehož pozvánka na Boží súd se nesplnila proto, že by byla nějak magicky osudová, ale proto, že jí Lomikar uvěřil. A jeho podvědomí ji pak nakonec opravdu vykonalo.

Svítání v duši, Břetislav Kafka, 1925...

Svítání v duši, Břetislav Kafka, 1925.

„Takže si pamatuj: Když Bůh s námi, kdo pak může být proti nám? Nějaké věštby či kletby,  i samo Zlo, jsou v tu chvíli proti nám, křesťanům, zcela bezmocné!“ uzavřel svoji dlouhou řeč pan děkan. A sáhl do knihovny, vytáhl odtud „Svítání v duši“ geniálního parapsychologa Břetislava Kafky a s vřelým doporučením, že toto je ta pravá četba těchto „mystických jevů“ pro křesťany, mi ho půjčil na několik dnů domů k přečtení.

A tak jsem od té doby začal zjišťovat rozdíly mezi pověrami – a Vírou. A také mezi poctivým poznáváním dějů Božího řádu – i když někdy dějů zvláštních a vědou dosud nepopsaných – a mezi Boha pustými věštbami, které člověku nikdy nic nepřinesou. Jen nakonec vždy člověku vyplní v zrcadle jeho mysli děsivý obraz jeho vlastního strachu.

„Tím nejmrazivějším důkazem, jak přesně horoskopy fungují, bývá horoskop a život materialistův. Ne však kvůli nějaké osudovosti špatných následků zlých konstelací, ale proto, že materialista ve svém nerozumném popírání Boha se nikdy s důvěrou v Jeho ochranu neodevzdá. Žije v hrůze z vlivu hvězd, čímž se ty špatné konstelace u něho poté beze zbytku naplní…“ (Astrolog a hermetik PhDr. Jan Kefer 1906-1941)

Homeosměs na koronavirovou epidemickou chřipku COVID-19 - na homeopatickém eshopu u XIV. svatých Pomocníků:
(tento článek si přečetlo 186 návštěvníků Humoresek)