Jihlavský Passage-club, jediný socialistický noční podnik ve městě.
Kdysi dávno, před už skoro čtyřiceti roky, jsem seděl s přáteli k ránu v jihlavském Passage-clubu.
A u našeho stolu seděl jeden z „osmašedesátníků“, někdejší major, kterého po roce 1969 z armády vyhodili a dělal skladníka v potravinách.
U vodky přišla ve čtyři ráno řeč na armádu a já, nedávno se vrátiv z vojny, jsem začal gumám nelítostně spílat.
– „Počkej, nejsme všichni stejní. My důstojníci se skutečnou ctí jsme přece jiní“, začal se hádat někdejší major-skladník.
– „Pepo, všichni jste modloslužebníci! Slyšíte rozkaz a je to pro vás v tu chvíli skoro ‚liturgie‘, to vaše šaškování. A splníte ho – vy, dospělí lidé se zcela automaticky kdykoli účastníte takových běsovských rituálů!“, argumentoval jsem…
– „To není pravda!“, bránil se rozhořčený ex-důstojník.
Debata v tomto duchu zdárně pokračovala, leč bez výsledku. On si stál na svém – a já, z pohledu nedávného bigoše, prostého jakýchkoli lidských práv, rovněž.
Číšník nás nechal. Holt jsme pili všichni vodku a ne limonády, takže nás vyhodil ven až za světla. A tam, před „Paskou“, přímo na náměstí, zrovna začínala vojenská přísaha pěti jihlavských útvarů. Byl 9. květen…
Takže naše partička, hádající se o lampasácké blbiny, s lahví nedopité vodky, se celá procpala až na přední místa v davu.
A v tom se ozval na celé náměstí povel z tribuny:
„Vyrovnať!“
Gumy jako jeden muž vypochodovaly před své jednotky, zatočily předpisově před ně a čekaly na navazující povel.
A v tu chvíli jsem ze všech sil zařval z davu na celé náměstí ještě v paměti s čerstvým gumáckým přízvukem:
„Velitelia! Na miesta!!!“
V tu chvíli téměř všichni důstojníci, ke zděšení jejich zkoprnělých soudruhů na tribuně, opět předpisově s dupotem napochodovali zpět. Zatímco asi pět zůstalo na svých místech…
Koutkem oka jsem zahlédl, jak se davem k nám z různých stran začínají prodírat „lítačky“, vedené vždy jedním esenbákem, a tak jsme raději všichni, i s bývalým majorem, zmizeli do nedalekého pivovaru. Tam totiž otevírali už brzy ráno.
„Vidíš, Josefe, jaké jste všichni blbé gumy? Slyšíte rozkaz a jak ti naučení Pavlovovi psi vidíte jen to červené světlo. Protože mozek vy lampasové totiž nemáte, jen reflexy“, vítězoslavně jsem chtěl zakončit celoranní debatu.
„Houby! Vždyť tys‘ hrubě narušil vojenskou přísahu, nejvyšší akt Československé lidové armády a vydal jsi povel, k němuž skrze svoji nízkou a nepatrnou hodnost nemáš žádné oprávnění“, s rozhořčeným kuckáním se napil piva – doběla vytočený – přítel ex-major…