Čím je člověk starší, tím více zážitků z mládí a dětství se mu vybavuje. Vítejte proto zde, ve fragmentech mých osobních jihlavských vzpomínek, které se mi postupně snad podaří zachytit a shromažďovat právě zde. Příjemné čtení přeji!

(tento článek si přečetlo 478 návštěvníků Humoresek)

Jak děda František kdysi „zaklel“ zloděje.

deda_frantisek_1918

Dědeček František (1893-1972)

Můj jihlavský děda byl ročník 1893. Narodil se na rodovém statku v Nové Vsi u Nového Města na Moravě a když měl po maturitě na gymnasiu v Novém Městě konečně převzít po otci rodinné hospodářství, musel, jako nejstarší syn z rodiny, narukovat do Světové války.

A tak nedobrovolně bojoval na Balkáně i v Itálii a jako starý selský synek z horáckého písmáckého rodu uměl více, než chleba jíst. A Světová válka ho asi naučila, že jedině tak může přežít.

A tak mne jako kluka udivoval často svými kouzly s kartami; svojí vynikající hrou v šachy – ostatně vymýšlel až do své smrti šachové koncovky pro Lidovou demokracii, co týden, to padesát korun honoráře – a uměl i více. Uměl „číst myšlenky“ z pohybů očí lidí, což mne rovněž s oblibou učil a zkoušel mne pak z toho dosti nemilosrdně.

(Princip spočívá v tom, že se člověka zeptáme nejdříve na otázku, která je zjevně pravdivá. Třeba, zda se narodil tam a tam. Ten člověk pak totiž bleskurychle uhne očima doleva nebo doprava. Pak se ho opět zeptáme na něco, o čem víme, že je to pravda. A musíme opět bedlivě pozorovat jeho oči. Člověk proti nám, aniž by si toho byl vědom, opět kmitne očima. Pakliže je to na stejnou stranu, pak si to zamapatujeme, že tak mluví pravdu.

A pak už se ho můžeme ptát na co chceme – a okamžitě poznáme, zda mluví pravdu nebo ne. Protože když kmitne očima na stranu „pravdy“, pravdu také říká. Když ale na druhou, lže. Jednoduchý dědův návod nyní veřejně tady prozrazuji, ale je vždy platný a může být užitečný pro mnoho z vás. Podvědomí totiž žádný člověk trvale neovlivní. A mnoho takových dalších fines mne děda naučil…)

A jednoho dne jsme spolu šli z jeho jihlavského podkrovního bytu v Brněnské ulici do chrámu sv. Jakuba na jednu velkou slavnost. Děda nezamkl, jak bylo jeho zvykem, a jen chvíli stál u dveří a upřeně se díval na kliku.

Dědo, co když tě někdo vykrade?“, vyhrkl jsem.

Když přijde, bude chycen“, odpověděl s klidem dědeček. A šli jsme…

A když jsem v sakristii po mši svaté svlékl ministrantské roucho a vyšel jsem s kostela, stál tam děda s mým tátou a že prý si ještě zajdeme na náměstí do „Bambusu“. Což byla zahradní restaurace v místech pod dnešním Priorem.

Dostal jsem tam tatranku a táta s dědou probírali u piva a doutníku politiku. A najednou děda povídá:

Mám ho!“

Koho?“, optal se otec.

Nic, v klidu teď dopijeme a Jirko, půjdeš raději se mnou – to kdyby se náhodou vzpouzel“, suše prohlásil děda.

A tak jsme po chvíli vyšli všichni tři z Bambusu dolů do Brněnské.

Tam, těsně před dveřmi dědova bytu, stál chlap. Ruku na klice, bledý jak křída a cosi nesrozumitelně blekotal.

Jdi, jsi volný a už to nikdy neuděláš!“, prohlásil pevným hlasem děda a chlapisko v tu chvíli odskočilo od dveří. „Ještě jednou, neodejdeš odtud živ“, zvolal silně dědeček a pak otevřel dveře.

Ten člověk nestačil počítat schody, zatímco děda s tátou už si nalévali u stolu dědovu pálenku z jeho bylinek.

Jak se to dědo stalo?“, vyjeveně jsem se zeptal.

Táta se jen nad sklenkou pousmál, zatímco děda nahlas odtušil:

Viděl’s? Pamatuj si to. Stačí jen chtít. Jen silně chtít své obydlí uchránit. A když na to skutečně silně myslíš, podaří se ti to!“.

Tož jsem to pak začal zkoušet v praxi. Ve škole, když učitelka chtěla někoho vyvolat, jsem si silně přál, abych to nebyl já. Úplně jsem viděl, jak byl vyvolán můj soused – a on byl!

Poté jsem to již začal pokládat za normální, ale dodnes mne udivuje, jak to občas zafunguje. Zkrátka chtění a představa jsou mocné věci.

Nejsou to kouzla. Jen silná přání, která se zhmotní a tu a tam se vyplní.

Toť jeden malý nedělní a poučný výjev z mého dětství…

Homeosměs na koronavirovou epidemickou chřipku COVID-19 - na homeopatickém eshopu u XIV. svatých Pomocníků:
(tento článek si přečetlo 478 návštěvníků Humoresek)

Vložit váš komentář

Your email is kept private. Required fields are marked *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>